Ing. Lačezar Ličev, Csc., Ing. Tomáš Holuša
VŠB TU v Ostravě
Katedra informatiky
Abstract
This contribution engages in mining photogrammetry as a relatively new branch of photogrammetry. It describes a system which is divided into two modules. The first one is used to describe single objects on a snap, the second one performs a synthesis of all the snaps. New expansion of this branch is made by solving photogrammetric problems on computers. The photogrammetric system FOTOM was used to solve a particular task in mining photogrammetry. The system is an integral system on a qualitatively better level then the current technical and software resources.
1. Úvod
Název fotogrammetrie vznikl složením tří řeckých slov: PHOTOS ... světlo, GRAMMA ... to, co jest zapsáno nebo nakresleno, čili záznam, a METRON ... měřit. Slovo fotogrammetrie vzniklo ze snahy nazvat vhodným způsobem činnost, zbývající se měřením světelných záznamů, neboli fotografických snímků (Maršík, 1982). Ve fotogrammetrii se nezískávají informace o předmětech přímým měřením těchto předmětů, nýbrž měřením jejich fotografických obrazů. Fotogrammetrii můžeme tedy definovat jako vědní a technický obor, zabývající se měřením na fotografických snímcích a zpracováním takto získaných informací.
Základem fotogrammetrie jako měřické techniky je to, že fotografický snímek je za určitých podmínek exaktním středovým průmětem fotografovaného předmětu. Existují tedy jednoznačné geometrické vztahy mezi předmětem a jeho snímkem, které lze numericky, graficky nebo mechanicky určit pomocí speciálních přístrojů. Kvalitní fotogrammetrický měřický snímek musí být pořízen zvláštním aparátem se speciálním vybavením - fotografickou měřickou komorou.
Budeme-li uvažovat pouze dvě úrovně černání filmu, zjistíme, že snímek o rozměru 18 x 18 cm obsahuje asi 200 miliónů informací (Maršík, 1982). Toto množství informací je dostačující pro dosažení vysoké přesnosti měření zkoumaných objektů.
2. Využití výpočetní techniky ve fotogrammetrii
Oblast digitální fotogrammetrie ze zabývá možností použití výpočetní techniky ve fotogrammetrii. Je naprosto zřejmé, že počítače mohou v mnoha směrech usnadnit, zpřesnit a zefektivnit práce, jež se v tomto oboru uplatňují.
Posledním krokem ve vývoji fotogrammetrie je kompletní zpracování digitální metodou. To znamená, že veškerá měření se neprovádějí na fotografiích, nýbrž na zdigitalizovaných obrazech přímo v počítači. Technologie převodu světelné informace do digitální formy mohou být dvojího druhu. První metoda spočívá v nascanování měřických snímků kvalitním scannerem. Druhá, zatím spíše experimentální metoda je založena na přímé digitalizaci obrazu ihned za objektivem kamery a úplně z procesu vynechává klasickou fotografickou techniku. Využití digitální fotogrammetrie plně umožnily až výkonné pracovní stanice; dnes dokonce postačuje běžný lepší počítač typu PC.
3. Důlní fotogrammetrie
Jednou z oblastí, kde se k měření a pořizování dokumentace používá fotogrammetrické metody, je také hornictví a důlní průmysl (Gavlovský, 1990). Jedná se zde především o zaměřování profilů svislých důlních děl. U jam, šachet a jejich vybavení je nutno z bezpečnostních i jiných důvodů pravidelně sledovat jejich deformace, což přispívá k zajištění plynulého a bezpečného provozu v těchto prostorách.
Pořizování důlních snímků
Pro zaměřování profilů svislých jam byla na Ústavu pro výzkum rud v Praze vyvinuta speciální fotogrammetrická metoda. Základem metody je zdroj rovinného svazku světelných paprsků, kterým je měřený profil osvětlen. Světlo vytváří na stěnách důlního díla světelnou stopu širokou asi 3 - 5 cm.
Tento světelný zdroj je zavěšen pod fotokomorou, fotokomora je umístěna těsně pod klecí, objektivem směrem dolů. Po celé délce měřeného úseku jsou v jámě spuštěny olovnice, které slouží později pro zajišění orientace snímků v prostoru.
Na snímku máme tedy ve formě světelné stopy zachycen nejen vlastní profil jámy, pruvodnic, potrubí a dalšího vybavení, ale také průsečíky světelné roviny se závěsy (dráty) olovnic (vlícovací body).
Proměřování důlních snímků
Metoda uplatňovaná při analýze důlních snímků spadá do kategorie jednosnímkové fotogrammetrie. To znamená, že můžeme z jednoho snímku určit na základě znalosti polohy fotostanoviště a orientace fotografovaného rovinného předmětu pouze dvojrozměrné souřadnice v rámci tohoto fotografovaného rovinného předmětu.
Transformační vztahy pro převod údajů ze snímkového souřadnicového systému do prostorového souřadnicového systému, spadají do kategorie afinních rovinných transformací. Je nutno dodržet následující podmínky:
Transformace zahrnuje posun (translaci), otočení (rotaci) a změnu měřítka (scale). K určení parametrů těchto transformací vycházíme z polohy vlícovacích bodů, u kterých známe jejich polohu v prostoru.
Pro vyjádření transformace je vhodné pracovat s homogenními souřadnicemi a vyjádřit ji v maticovém tvaru jako součin matic.
Jednotlivé transformační matice vypadají takto (Holuša,1997), (Sojka, 1994):
Transformace bodu je pak vyjádřena maticovou rovnicí
kde X'( je řádkový vektor reprezentující polohu transformovaného bodu po transformaci, X je řádkový vektor reprezentující polohu bodu před transformací a Tr je matice transformace.
Pak celková transformační matice bude vypadat takto:
Zbývá určit koeficienty rx, ry, tx, ty a s. Zaveďme si pomocnou funkci dvou proměnných atg2, která ze dvou parametrů x a y vypočítá úhel odklonu spojnice bodů [0, 0] a [x, y] od kladné poloosy x. Je to funkce s oborem hodnot (-p, pń ;.
Transformace je odvozena ze znalosti dvou dvojic odpovídajících si vlícovacích bodů. Lokální vlícovací body označme L1 a L2, odpovídající globální vlícovací body G1 a G2. Dále zaveďme (L jako vzdálenost mezi body L1 a L2:
Obdobně DG je vzdálenost mezi body G1 a G2. Úhel rotace označme Y:
Pak transformační koeficienty jsou:
Faktory ovlivňující přesnost měření
Tato problematika je poměrně velmi rozsáhlá a proto se zde omezíme pouze na výčet jednotlivých faktorů. Nejdůležitější faktor ovlivňující přesnost měření (Ličev, Holuša, 1998), je stanovení přesné polohy vlícovacích bodů olovnic). Podstatnou chybu může způsobit také odklon světelné roviny od roviny projekční. V ideálním případě mají být tyto roviny obě vodorovné. Další faktory ovlivňující přesnost jsou závislé na použitém fotografickém přístroji (fotokomora, zkreslení objektivu, ...) a použitém fotografickém materiálu (film, skleněné desky, ...). Další chyby vznikají při stanovování souřadnic bodů na snímku (rozlišovací schopnost použitého zařízení - digitizér, scanner, monitor, ...).
Závěrem lze říci, že přesnost při použití fotogrammetrické metody pro proměřování svislých důlních děl je především závislá na kvalitě použitých zařízení, samotném snímkování a stanovování poloh bodů na snímcích.
4. Návrh a realizace softwarového systému
Navržený systém (Ličev, Holuša, 1997)) zpracovává bitmapové soubory ve formátu Microsoft Windows Bitmap (BMP, DIB). Tyto soubory jsou vytvořeny nascanováním jednotlivých důlních snímků v dostatečném rozlišení. V těchto souborech jsou tedy zachyceny "řezy" jámou v různých hloubkách.
Ke každému BMP souboru je systémem vytvořen textový soubor stejného jména s příponou FTM, ve kterém je uveden odkaz na BMP soubor (snímek), veškeré další informace týkající se umístění vlícovacích a zájmových bodů na snímku, definice zájmových objektů a informace o hloubce.
Systém obsahuje dva moduly, jeden pro analýzu jednotlivých snímků a druhý pro syntézu snímků. Popis modulů:
1. FOTOM: V tomto modulu uživatel určuje orientaci snímku pomocí dvou vlícovacích bodů a označí na snímcích tzv. zájmové body. Poté nad těmito zájmovými body definuje různé druhy zájmových objektů. Tyto mohou být:
Tyto objekty můžeme okamžitě zkontrolovat, jak "zapadají" na fotografii do skutečných objektů. Dále může provádět nad definovanými zájmovými objekty různé druhy výpočtů (vzdálenosti, úhly, ...).
Po odstartování systému se objeví základní menu modulu FOTOM, viz obrázek č. 1.
2. FOTOM2: V tomto modulu uživatel provádí syntézu více snímků. To znamená, že může sledovat změnu všech parametrů zájmových objektů v závislosti na hloubce pořízení snímku - má možnost "celkového pohledu" na zájmové objekty v jámě v celé délce proměřovaného úseku.
Realizace systému
Systém byl realizován v jazyce C++ pod operačním systémem Microsoft Windows 95 ve vývojovém prostředí Microsoft Visual C++ v 2.0.
Systém se dá provozovat pod operačními systémy Windows 95, Windows NT, případně i Windows 3.1x s rozšířením Win32s.
Ověření a zhodnocení systému
Funkčnost systému FOTOM byla ověřena na sérii důlních snímků z dolu OKD, a. s. ČSM jih - černobílých negativů formátu 13 x 18 cm. Nascanování negativů bylo provedeno na scanneru ScanMate 5000. Snímky byly nascanovány do 256 odstínů šedi při rozlišení 1000 dpi. Celková velikost bitmapových souborů byla okolo 170 MB. Pro ověření systému bylo z důvodu dostupného počítače typu PC (Pentium 100 MHz, 16 MB paměti) použito snímků softwarově převzorkovaných na 30% původního rozměru (jeden snímek cca 4 MB).
5. Závěr
Důlní fotogrammetrie jako odvětví fotogrammetrie obecně je relativně mladá. Předchůdci zde popisovaného systému jsou systémy vyvinuté ve Vědecko-výzkumném uhelném ústavu v Ostravě-Radvanicích a systém vyvinutý na Hornicko-geologické fakultě VŠB - TU Ostrava (Ličev, 1997). Systém byl záměrně rozdělen do dvou modulů, kde v prvním modulu, jak již bylo řečeno, se popisují body jednotlivých objektů na snímku a ve druhém modulu se provádí syntéza všech snímků. Porovnáme-li tento systém s předcházejícími systémy, můžeme konstatovat, že úloha komparátoru (ASCORECORD) je eliminována (Ličev, Holuša, 1997). Tuto úlohu plně řeší první modul, který vytváří podstatně komfortnější prostředí práce. Co se týká přesnosti, tak ta je postačující a při nascanování na kvalitním bubnovém scanneru v dostatečném rozlišení je možno dosáhnout vyšší přesnosti, než při použití původního postupu s využitím komparátoru. Řešení fotogrammetrických úloh za využití výpočetní techniky vytváří nový prostor pro rozvoj tohoto odvětví. Fotogrammetrický systém FOTOM vyřešil konkrétní požadavek kladený na důlní fotogrammetrii jako ucelený systém na kvalitativně vyšší úrovni, než jsou stávající technické a softwarové prostředky.
6. Literatura
Bubnové scannery: jediná cesta k dokonalým barvám. CAD&Graphics 4 - 1995
Digitální fotogrammetrie, vytvoření mapy z leteckých snímků. Elektronika 1/96
Fotogrammetrie. Věda a technika mládeži 2/94
Gavlovský,E.: Zaměřování a mapování lomů, 1. vydání, Ediční středisko VŠB, Ostrava 1990
Holuša,T.: Počítačové zpracování fotografie, Diplomová práce, VŠB - TUO, FEI, 1997
Ličev,L.: Fotogrammetrické měření důlních jam,Habilitační práce, VŠB - TUO, FEI, 1997
Ličev,L., Holuša,T.: Nové řešení důlní fotogrametrie na PC, URGP, Praha, 2/1998
Ličev,L.: New approaches to mining photogrammetry using PC, V-ta nacionalna konferencia, červen´98, Varna-Bulharsko
Maršík,Z.: Fotogrammetrie, 1. Díl - Základy letecké fotogrammetrie. 2. vydání, SNTL, Praha 1982
Schejbal,C.: Geologická informatika, 1. vydání,Ediční středisko VŠB, Ostrava 1994
Sojka,E.: Digitální zpracování obrazu, učební text, VŠB - TUO, FEI, 1994
Šmidrkal,J.: Fotogrammetrie I, II, III, 1. vydání,Ediční středisko ČVUT, Praha 1982
Tomášek,Z.: Fotografujeme na černobílý film, 3. vydání, Merkur, Praha 1984
Tomsa,K.: Teoretické základy letecké fotogrammetrie, 1. vydání, Academia, Praha 1984