Role GIS při využití modelu vyjednávání v ekologické politice
Petr Šauer, Antonín Dvořák
katedra životního prostředí, Vysoká škola ekonomická v Praze
Abstrakt
Většina příspěvků na konferenci, jak bychom řekli my ekonomové, "stojí na straně nabídky", tj. prezentuje výsledky zkoumání v oblasti GIS a jejich konkrétní aplikace. Náš příspěvek se pravděpodobně odlišuje tím, že stojí spíše na druhé straně, tj. "na straně poptávky". Chce být určitou výzvou expertům na GIS k diskusi o jednom z mnoha jejich nových využití při rozhodování v ekologické politice.
Na katedře životního prostředí Vysoké školy ekonomické v Praze byl vytvořen a je rozvíjen určitý metodologický přístup, nazvaný "model
vyjednávání mezi autoritou a znečišťovateli jako podpora rozhodování v ekologické politice" (dále jen model či přístup). Tento přístup byl úspěšně prezentován na Světovém kongresu environmentálních ekonomů (Benátky 1998) a na Semináři Světové banky k politické ekonomii zavádění oceňování vody (Washington D.C. 1998). V obou případech spolu s výsledky uskutečněných laboratorních ekonomických experimentů. Autoři usilují o jeho další rozvinutí směrem k praktickým aplikacím. Významnou roli by zde mohly sehrát GIS.Model je určen pro efektivní řešení problému snížení znečištění v určitém území, kde se nachází více konkrétních, územně definovaných, zdrojů znečištění, představujících současně ekonomické subjekty (zpravidla firmy či obce). Základní myšlenkou navrhovaného přístupu k řešení daného problému je využití vícenásobného vyjednávání mezi určitou autoritou politiky životního prostředí v daném území a příslušnými znečišťovateli. Při tomto vyjednávání autorita rovněž využívá ekonomické nástroje ekologické politiky. Konkrétněji platby za znehodnocování životního prostředí, které vytvářejí zdroje financování ochrany životního prostředí (fond). Z tohoto fondu jsou poskytovány určité formy finanční podpory znečišťovatelům na projekty řešící problematiku snížení znečištění v daném území. V jednotlivých krocích vyjednávání autorita maximalizuje ekologický přínos v daném území ve veřejném zájmu. Informace o těchto efektech jsou rovněž územně determinovány a práce s nimi může opět představovat významnou oblast pro efektivní uplatnění GIS a souvisejících modelů. Například rychlé variantní propočty dopadů navrhovaného snížení emisí ze zdrojů znečištění do imisní situace, propočty snížení ekologických rizik v daném území apod.
Na druhé straně znečišťovatelé nabízí určité přínosy pro životní prostředí v daném území (spojené s jejich projekty na ochranu životního prostředí) a snaží se vyjednat maximální výši příspěvku ke svým nákladům na zamezení ze zmíněného fondu. Model zde tak předpokládá, že znečišťovatelé maximalizují svůj užitek. Taktiku vyjednávání potom volí podle konkrétního schématu vyjednávání a ekonomických čísel generovaných v procesu vyjednávání a poskytovaných autoritou. V každém případě však udržují ekonomické údaje o svých projektech na zlepšení životního prostředí jako důvěrné, což je významnou předností modelu. Výsledkem vyjednávání je dobrovolná dohoda mezi účastníky, tj. mezi autoritou a znečišťovateli v daném území. Na GIS by připadala významná role při vyhodnocování ekologické účinnosti přijímaných řešení a při jejich následné kontrole.
Smysluplnost rozvíjení navrhovaného modelu pro praktické aplikace výrazně vzrostla se zájmem, především zemí OECD, o dobrovolné přístupy v ekologické politice a v rámci toho o tzv. vyjednané environmentální dohody.