Eroze půdy patří mezi nejrozšířenější škodlivé jevy v životním prostředí. Především z důvodu ohrožení produkční schopnosti půd, na které je do značné míry závislá výroba potravin pro obyvatelstvo, je erozi věnována nezanedbatelná pozornost ze strany výzkumných, hospodářských a správních organizací.

Cílem opatření je udržení produkční schopnosti půdy, v optimálním případě její zvyšování. Ačkoliv studiu půdní eroze jsou věnovány značné výzkumné kapacity, v poznání zůstává mnoho nejasného. Z hlediska praxe je problémem nedostatečná evidence důsledků eroze v reálném prostředí. Problém evidence erozního fenoménu v krajině naráží na otázku značné prostorové proměnlivosti tohoto jevu, na obtíže s kvantifikací a hodnocením, což ve svém důsledku vede ke značnému subjektivizmu v prostorovém podchycení eroze půdy. Teprve na základě územní informace mohou být aplikována opatření ke zmírnění nebo nápravě situace.

V současné době je k dispozici řada vzorců (Wischmeier, Smith, 1958, Stehlík, 1970 aj.), které se snaží odhadnout souvislosti mezi intenzitou eroze půdy, nejčastěji vodní eroze, a charakteristikami parametrů okolního prostředí. Pokud některé vzorce jsou velmi konkrétní a mají jednoznačné číselné vyjádření, předpokládají rovněž velmi detailní údaje z území.

Disponibilní vzorce doporučují zohlednit při hodnocení, resp. odhadu velikosti eroze údaje o klimatu (pokud ovšem sledované území zasahuje do klimaticky (mezoklimaticky) rozmanitých jednotek, dlouhodobých vlhkostních poměrech půdy, geologickém podloží, terénu, ochraně půdy vegetací a zejména o vlastnostech sledované půdy, tj. o jejím půdním typu a druhu. Vzhledem k tomu, že doporučované údaje jsou v podstatě přehledem všech složek přírody, znamená to mj., že sledovanou půdu, resp. její erozní degradaci, je třeba vždy dávat do souvislostí se všemi ostatními, vždy společně působícími složkami přírody.

Vizuálním projevem eroze půdy jsou morfologické změny. Doprovodným projevem těchto morfologických (kvantitativních) změn jsou barevné deviace, které odlišují nepoškozenou půdu od půdy dotčené erozí v míře znamenající poškození. Barevné rozdíly jsou sice dobře patrné i při práci v terénu, rozhodujícím pohledem pro lokalizaci a kategorizaci barevných rozdílů je však pohled shora. Pro maximálně spolehlivé určení míry a teritoriálního rozsahu erozně poškozených ploch je třeba tedy mít k dispozici data získaná "horizontálně" přímo prací v terénu v kontaktu s půdou a současně data získaná "vertikálně" z nadhledu, což vyžaduje bezkontaktní sledování z dostatečné výšky.