V roce 2001 byla na pracovišti Katedry hydromeliorací a krajinného inženýrství Fakulty stavební ČVUT v Praze vytvořena pomocí prostředků GIS mapa ztráty půdy a transportu sedimentu pro celou ČR [2]. Výpočet proběhl v rámci projektu VaV/510/4/98 (Omezování plošného znečištění povrchových a podzemních vod v ČR) koordinovaného VUV TGM v Praze. S uvážením tehdy dostupných datových zdrojů a technologií se jednalo v Evropě o ojedinělý podklad - rastrovou GIS vrstvu v rozlišení 50 m pro celé naše území popisující náchylnost jednotlivých oblastí k vodní erozi. Výpočet byl proveden za pomoci Univerzální rovnice ztráty půdy [5] modifikované pro 2D GIS . Podkladem pro územní definici řešených ploch byla v té době databáze CORINE Land Cover, doplněná o vodní toky z databáze VUV TGM, hranice povodí 4. řádu aj. Podkladem pro tvorbu klíčové vrstvy rastrového digitálního modelu terénu (DMT) byla databáze DMÚ25, náchylnost půdy k erozi byla definována na základě digitalizovaných map komplexního průzkumu půd v měřítku 1:200 000. Ochranný účinek vegetace byl pro ornou půdu určen na základě průměrných osevních postupů v jednotlivých okresech podle statistické ročenky z roku 1995. Erozní účinnost deště byla uvažována jednou průměrnou hodnotou pro celou ČR. Mapa byla rovněž podkladem pro určení mapy transportu sedimentu do vodních toků v rámci jednotlivých povodí 4. řádu. Během uplynulých šesti let proběhla řada revizí původního výpočtu - s cílem zpřesňovat datové zdroje i kvalitu výstupu. Rok 2007 poté přinesl zásadní změny zejména novým definováním řešeného území. Novým podkladem definujícím řešené území se stala databáze půdních bloků LPIS [4]. Její využití předpokládalo zpracování značného objemu dat - např. databázové operace s cca 235 000 polygony při přiřazování ochranného účinku vegetace atp. V porovnání s původní databází CORINE (cca 1:100 000) přináší databáze LPIS (cca 1:10 000 - podkladem ortofotomapa) značné zpřesnění celé úlohy. S ohledem na to bylo zvýšeno rozlišení vstupních vrstev na výsledných 25 m a řada vrstev byla nově připravena z původních i aktualizovaných mapových podkladů. Nově byl z DMU25 po částech generován DMT za pomoci GIS Geomatica 10. Ochranný účinek vegetace byl vypočten na základě statistických dat z období 1993 - 2005. Erozní účinnost deště byla zahrnuta formou revidované mapy R faktoru ve třech variantních řešeních [3]. Výstupem nového výpočtu je tak rastrová mapa v rozlišení 25 m, definující erozní ohroženost zemědělských pozemků na úrovni podrobnosti databáze LPIS. Mapa je vhodným podkladem pro následné výpočty transportu sedimentu a zatížení vodních toků a nádrží sedimentem stejně jako pro vytipování kritických oblastí ohrožených vodní erozí. Pro samotné návrhy protierozních opatření je následně ve vytipovaných územích provést zpřesňující výpočet. Celý výpočet i prostorové analýzy výstupů probíhaly v prostředí GIS Idrisi Andes, příprava dat a konkrétních mapových výstupů v GIS Geomatica 10 a ArcGIS 9. Tato kombinace několika GIS produktů a naprogramování sekvenčního výpočtu po jednotlivých částech řešeného území vedla ke zefektivnění celého řešení a umožnila zpracování značného objemu dat (výsledná rastrová má velikost 19600x12000 elementů). Výsledná mapa i její aplikované nebo agregované výstupy jsou k dispozici na Katedře hydromeliorací a krajinného inženýrství Fakulty stavební ČVUT v Praze. Jednotlivé mapy byly vytvořeny v rámci projektu COST 1P04OC634.001 - "Metody a způsoby predikce povrchového odtoku, erozních a transportních procesů v krajině". Použité metodické postupy v prostředí GIS a analýzy využití GIS nástrojů potřebné pro výpočet byly odvozeny za pomoci výzkumného záměru VZ 684077000002 - "Revitalizace vodního systému krajiny a měst zatíženého významnými antropogenními změnami".
Klíčová slova: vodní eroze, GIS Idrisi, mapa ztráty půdy, Česká republika.