Reliéf povrchu České republiky (georeliéf) je značně složitý a je tvořen jednotkami různého vzhledu a plošného rozsahu. Na základě vzhledu, geneze a stáří můžeme na území ČR rozlišit 5 hlavních skupin typů reliéfu. Pod pojmem typ reliéfu rozumíme víceméně výrazně omezené území se stejnorodým souborem tvarů zemského povrchu, které se nachází v určité nadmořské výšce a vyznačuje se stejnými morfografickými rysy a stejnou genezí v závislosti na stejné geologické struktuře (morfostruktuře), stejném souboru reliéfotvorných pochodů a stejné historii vývoje.

Na území ČR se vyskytují následující hlavní typy reliéfu:

l. Akumulační roviny, tj.území tvořená nezpevněnými usazeninami (říčními, ledovcovými, větrnými) s relativní výškovou členitostí 0-30 m (ve čtvercích 4 x 4 km). Akumulační roviny se nejčastěji nacházejí podél koryt středních a velkých řek (údolní nivy, říční akumulační terasy). Malou plochu zabírají na usazeninách pleistocenního pevninského zalednění ve Šluknovské pahorkatině, v Osoblažské a Poopavské nížině.

2. Sníženiny, hlavně pánve, kotliny, brázdy, úvaly, brány a prolomy, které vznikly jednak tektonickými poklesy ker kůry zemské a jednak odnosem v méně odolných horninách. Pánve jsou poměrně rozsáhlé sníženiny, které vznikly tektonickým prohybem kůry zemské. Jsou zpravidla vyplněny usazeninami mladšími, než jsou horniny jejich vyššího lemu. Náležejí sem např. podkrušnohorské nebo Jihočeské pánve. Kotliny jsou většinou plošně méně rozsáhlé převážně izometrické sníženiny, které jsou rovněž na všech stranách obklopené vyšším terénem. Vznikají buď poklesem kůry zemské, nebo odnosem méně odolných hornin. Řada kotlin se vyskytuje na Českomoravské vrchovině (např. Dačická, Jemnická, Jaroměřická, Třebíčská a další). Brázdy jsou výrazné, poměrně úzké a protáhlé sníženiny. Klasickým příkladem je Boskovická brázda. Úvaly jsou obvykle protáhlé sníženiny na jednom nebo na obou koncích otevřené. Většinou jsou podmíněné tektonickými poklesy. Rozsáhlé jsou zejména moravské úvaly (Dyjsko-svratecký, Hornomoravský, Dolnomoravský úval). Brány jsou protáhlé sníženiny spojující sousední vhloubené jednotky většího plošného rozsahu. Příkladem jsou Vyškovská a Moravská brána. Prolomy jsou úzké a protáhlé sníženiny vzniklé tektonickými pohyby ker v geologicky poměrně nedávné době. Příkladem jsou Blanenský a Řečkovicko-kuřimský prolom v okolí Brna.

3. Pahorkatiny, které zaujímají v ČR největší plochy. Podle výškové členitosti rozlišujeme ploché pahorkatiny s členitostí 30-75 m a členité pahorkatiny s členitostí 75-150 m. Podle způsobu vzniku dělíme pahorkatiny na řadu podtypů. Nejrozšířenějším podtypem jsou erozně denudační pahorkatiny vzniklé odnosem zvrásněných a přeměněných hornin. Na křídových vodorovně uložených zpevněných horninách se vyskytují tabule. Ve Vnějších Západních Karpatech jsou pahorkatiny s měkkými tvary na flyšových horninách s četnými sesuvy.

4. Vrchoviny, které jsou v ČR rovněž značně rozšířeny. Podle výškové členitosti je opětně rozdělujeme na ploché (výšková členitost 150-200 m) a členité (relativní výšková členitost 200-300 m). Podle způsobu vzniku můžeme vrchoviny opětně rozdělit na několik podtypů:

Nejčastější jsou vrchoviny v oblastech tektonických zdvihů, zejména tektonických kleneb a hrástí. Příkladem jsou vrchoviny Českomoravské vrchoviny, např. vrásnozlomová klenba Žďárských vrchů a hrásť Jihlavských vrchů. Větší odolností hornin jsou podmíněné vrchoviny v západních Čechách se strukturními suky (např. tzv. kamýky). Zdvižené okraje České tabule nebo podél zlomů vyzdvižené kry křídových hornin mají rovněž ráz vrchovin nezřídka se strukturními tvary (např. kuestami, skalními městy - např. v Polické vrchovině). Erozně denudační vrchoviny s odnosem vypreparovanými suky tvořenými odolnějšími horninami se vyskytují v sopečném Českém středohoří. Malý rozsah mají v ČR krasové vrchoviny (např. Moravský kras). Flyšové vrchoviny Vnějších Západních Karpat se vyznačují měkkými tvary a intenzívní svahovou modelací (např. sesuvy). Zvláštní podtyp reliéfu vrchovin představují Pavlovské vrchy v Jihomoravském kraji s vápencovými bradly.

5. Hornatiny tvoří jednak horský lem české kotliny a jednak pás pohraničních hornatin Vnějších Západních Karpat na styku ČR a SR. Podle relativní výškové členitosti je opětně rozdělujeme na ploché hornatiny (relativní výšková členitost 300-450 m) a členité hornatiny (výšková členitost 450-600 m). Ve středu české kotliny jen Brdy vystupují jako plochá zalesněná hornatina. Okrajové hornatiny České vysočiny jsou pohoří tvořená krami zemské kůry. Krušné hory jsou klínová kra ukloněná směrem do Německa a na české straně omezená výraznými zlomovými svahy. Kernou stavbu mají i Krkonoše nebo Hrubý Jeseník. Hornatinný reliéf mají i vyzdvižené kry křídových hornin (např. Děčínská vrchovina s průlomovým údolím Labe). Flyšové hornatiny Vnějších Západních Karpat jsou většinou vázané na mocnější souvrství pískovců. Kerná stavba je patrná zejména u Javorníků, Bílých Karpat a Moravskoslezských Beskyd. Časté jsou v nich sesuvy a deformace svahů vyvolané působením zemské tíže. V pískovcích jsou skalní města a puklinové jeskyně (např. Hradiště v Javorníkách, Radhošť). Hornatinný ráz má i ústřední část sopečných Doupovských hor.

Hlavním cílem projektu “Geomorfologické členění ČR” je vytvoření databáze geomorfologického rozdělení ČR. Tato databáze musí být snadno ovladatelná pro všechny, kteří s ní pracují a chtějí ji buď rozšiřovat nebo jen obměňovat data jim známá.

Dalším cílem je převedení dat obsahujících mapy geomorfologického členění ČR do formátu použitelného při zobrazení na www stránkách.

- geomorfologického členění ČR

- ArcČR 500 do prostředí pro stránky Internetu

- Geologická mapa ČR 1:500 000 do prostředí pro stránky Internetu

- část fyzické geografie

- nauka o tvarech povrchu zemského a o jejich vývoji

- regionální geomorfologie popisuje soubory tvarů určitých oblastí buď přírodních nebo kulturních

- mapy

- texty

- tabulky

-tabulky chráněných oblastí a národních parků s jejich popisem

a) mapy - ARC/INFO => ArcView => MapGuide

b) tabulky CHKO a NP - MS Word => MS Access

- Provincie

- Soustava (subprovincie)

- Podsoustava (oblast)

- Celek

- Podcelek

- Okrsek

- report slouží pro zobrazení informací z databáze

- propojení databáze a map zobrazených programem Map Guide 4.0 Author

- propojení provádí program Cold Fusion

- produkt firmy ESRI

- tvorba, úprava, zobrazování dat GIS

- textový editor firmy Microsoft

- tabulkový editor firmy Microsoft

- databázový systém firmy Microsoft

- produkt firmy Autodesk

Rozdělení MapGuide 4.0:

- Autor = vytváření, editace a elektronická publikace map

- Prohlížeč = ve formě programové extenze pro Netscape Navigator nebo Microsoft Explorer

- Server = posílá mapy jako výsledek požadavku od prohlížeče

- program pro převod různých formátů do formátu SDF/SIF (MapGuide)

- formáty:

ArcView Shapefile SHP

Atlas BNA

AutoCAD DWG

Autodesk DXF

Comma Delimited CSV

ESRI ARC/INFO Coverage

Intergraph DGN

MapInfo Interchange MIF



Literatura

Cenek R.: Digitální mapa regionálního členění reliéfu ČR, Diplomová práce, Univerzita Palackého v Olomouci, Olomouc 1998

Demek J. a kol.: Hory a nížiny - Zeměpisný lexikon ČSR, Academia, Praha 1987, 584 stran, ISBN 21-099-87

Horák, J.: Návrh projektu a vytvoření pilotního prototypu informačního systému Geologického pavilonu,Autoreferát, Ostrava 1998

Stančík, P.: Využití Autodesk MapGuide pro Informační systém Geologického pavilonu, Ročníkový projekt, Ostrava 1999

Copyright (C) VŠB - TU Ostrava, Institut geoinformatiky, 2001-3. Všechna práva vyhrazena. 
V případě, dotazů, komentářů, připomínek kontaktujte www-gis.hgf@vsb.cz
Tato stránka byla naposledy aktualizována: 29.03.2006 16:16
Stránky jsou optimalizovány pro Microsoft Internet Explorer v. 5.0 a vyšší.
Jsou vytvářeny v programovém prostředí FrontPage 2003.